Tenhle typ alba jsem zařadila do nabídky díky jedné milé tetě, která chtěla své neteři Olivii věnovat do života krásnou vzpomínku. Alba, co jsem nabízela byla moc malá. A tak jsme sáhly po klasickém formátu, trochu větší A4. Že je vám to povědomé? No jasně, jako malí jsme je měli všichni. 

To je otázka, kterou zodpovíte jen vy samy. Pokud rády fotíte, často se probíráte fotkami a připomínáte si ta vaše nej dobrodružství, pořiďte si na celý první rok vašeho miminka jedno album.

Jestli zase tolik nefotíte, nebo si vytisknete a do alba dáte jen 2-3 nej fotky za každý měsíc, pak se poohlédněte klidně po nějakém rodinném albu, které budete mít opravdu těch 10 let.

Já osobně jsem tím návalem fotek byla překvapená. A to jsem fotila nerada. Hlavně sebe. Jsem zářný příklad ženy, že prvním miminkem se jí převrátí svět naruby. Totálně se mi přeskládaly hodnoty. Taky jsem začala fotit selfíčka! To abychom s dcerkou měly vůbec nějaké společné fotky.

Dost možná se vám to také stane. Budete totiž fotit každý rošťácký úsměv, každý nový pohyb, který se dítko naučí, uděláte z něj malou hvězdu přehlídkových mol a zvěčníte každý roztomilý outfitek. 

Poprvé v kočárku, poprvé v nosítku, první výlet, pak už sedí, dělá první krůčky… tohle všechno budete muset v albu mít. A tak jedno album bude tak akorát. Další roky už to tak žhavé nebude, další album vám tak dost možná vydrží až do školy. Ale první rok je první rok.

S prvním albem jsem si uvědomila, jak je to focení a dokumentování důležité. Každý měsíc se malá měnila a rostla. Co měsíc, to nový pokrok a jiný režim. A já si nebyla schopná přesně vybavit, jak to bylo před dvěma měsíci. Vše vyřešilo album, kam jsem to zdokumentovala. Nejen pomocí fotek, ale i textu. Člověk prostě zapomene.

Předtím, než se dcerka narodila, jsme se s mužem jako správně natěšení budoucí rodiče vyptávali, jak jsme to měli my, když jsme byli úplně maličcí. Kdy nám vylezl první zub? Kdy jsme začali lézt? Co bylo naše první slovo? A víte co? Naše mámy to už nevěděly. Nemohly si vzpomenout. Nezapsaly si to. 

Nás to hodně mrzelo... jak je možné, že si to ty naše mámy už nepamatují? No… zapomněly. První rok je pěkná jízda. A máma je ráda, když se vyspí, že jo. Teď už to vím.

A tak si ke každému měsíci napište pár vět. Co nového děťátko umí, jak poporostlo, co jste zažili za krásné i smutné chvíle. Sami si to rádi jednou připomenete. Nebo až přibude další dítko a vy budete chtít porovnat, jak je na tom oproti staršímu bráchovi.

Já vím, nemá se to dělat. Ale ruku na srdce, kdo neporovnává a nekouká na internet, jestli to jeho mimi umí všechno, co má?

A zpět k albu pro Olivii. Při jeho tvorbě jsem na všechny ty lapálie s alby myslela. Oliviina teta mi nejprve vyplnila formulář, kde jsme daly dohromady štítky s nápisy na míru, vybrala si barvu desek a taky kolekci, kterou budou zdobeny vnitřní listy. 

A pak už jsem vzala do ruky řezák a nůžky, vyrobila desky a každý jednotlivý list v albu nazdobila a snad stokrát obrátila v ruce. Na každé dvoustraně se tak budou výjimat Oliviiny fotky, ke kterým bude moci její maminka napsat několik řádků na přiložené kartičky. 

A co ty štítky? Ty mají zezadu oboustrannou lepicí pásku, a tak je stačí jen nalepit. Ale co bych to tady popisovala. Podívejte se radši na video a uvidíte sami.

VIDEO

Mamince tak album ušetří hodně času. Jen si vytiskne fotky, nalepí je do alba a napíše text. Nemusí nic zdobit ani přemýšlet, jak to nejlépe naaranžovat. A Olivie bude mít jednou krásnou vzpomínku i záznam o tom, jaký byl její první rok života. Ten nejdůležitější.